Poslední létání na sněhu - 1. 3. 2009 Dneska se nás za nepříznivého počasí na kopečku Chlum Svatého Máří sešlo nějak hodně. Nikde už po sněhu ani památky, ale tady bylo ještě asi 10-15 čísel. Každý si po příchodu vyšlapal své místečko na složení svého modelu a netrvalo dlouho a na obloze bylo nějak přecpáno. Všichni jsme parádně polétali, podebatili, udělali společné foto a každý z nás se už pak určitě těšil na teplý čajík nebo kávičku pěkně domu. :-)

Polétání na svahu - 8. 2. 2009 Tak mě dneska kamarád vytáhl na svahové létání, hodně foukalo a tak byla pěkná zima. Mezi každým letem jsme museli zalézt do lesa a ohřát se čajem z termosky. Ale při posledním aku nám vysvitlo sluníčko, takže jsme mu nastavili naše větrem promrzlé xichtíky a nakonec jsme si to parádně vychutnali. Vydrželi jsme na svahu přes tři hodiny, super den!

E-Maxx, ježdění na ledě - 2. 1.  a 3. 1. 2009 Nějak jsem nedokázal odolat ohledně zimního počasí a tak jsem aspoň vytáhl na led E-Maxxe. Docela veliká sranda, když se nedá auto na ledě vůbec uřídit. Omluvte prosím kvalitu fotek, foceno jen mobilem. :-) Druhý den jsem to zase nevydržel, auto jsem pořádně oblepil a znova vyrazil na led, ale teď už i s foťákem.

Novoroční létání a ježdění - 1. 1. 2009 Tak jsem přivítal Nový rok na letišti v Milhostově, ani jsem ve snu netušil, že i za tak nepříznivého počasí se tam sejde tolik pilotů. Opět mě naložil cestou kamarád a já byl jen rád, protože bylo pořád na co koukat.

Nevydařené létání - 28. 12. 2008 Jednoho krásně sluníčkového, ale mrazivého dne jsme opět vyrazili na plácek. Po příjezdu jsme hned začali skládat letadla, nedalo se dlouho otálet, protože i když svítilo sluníčko, byla opravdu veliká zima. Kamarád zjistil, že má něco s výškovkou a bez váhání se pustil do opravy, já jsem jen nevěřícně koukal a musel jsem udělat pár snímků, protože tohle se nedá ani vůbec popsat a nikdo by nevěřil. Já zmrzlé ruce i v rukavicích, ze zimy velké slzy v očích, nudle u nosu a on se klidně holýma rukama hrabal v útrobách letadla, opravdu neskutečný. Jen velká škoda, že to nedokázal na místě opravit. :-(

Létání ve dnech - 21. 12. a 25. 12. 2008 Létání v zimě není pro mě teda nic moc, prostě je mi pořád zima. Bylo nám nabídnuto jedním kamarádem, že nám ukáže, čím to líta ve vzduchu a tak jsme vyrazili na letiště o jsem ani neveděl, že vlastně vůbec existuje. Byl zrovna velký vítr a tak jsme i na malém kopečku dokázali krasně svahovat. Tady nám vůbec nevyšlo počasí, takže létání za deště jsem si teda moc neužil.

Super krásná neděle - 30. 11. 2008 Dnešní polétání mě teda vážně dostalo. Kamarád mě vyvezl do totálně krásného prostředí s moc pěkným výhledem. Všude sníh, čisté nebe a teplý závan od sluníčka. Prostě idylka a já si to nemohl vynachválit, byl jsem jak zaseklá deska a pořád jsem jen opakoval, že je to prostě "super nádherný odpoledne"! Problém s rukavicema dneska částečně vyřešen, sice jsem je měl, ale jen takové slaboučké, tak řízení bylo přesné a bez chyb. Nechtěl jsem opět věřit, ale byla i termika, všichni se jen chlubí, jak v zimě funguje. Sice s ní mám i v létě problém, ale zase ten čas prostě hovoří za vše. Dneska 32 minut ve vzduchu, no není to prostě parádní, teda aspoň pro mé uspokojení ;-)

Sobotní polétání - 29. 11. 2008 Tak mi včera kamarád zavolal, co plánuji na víkend. Docela mě zarazilo, že by chtěl jít lítat. Předpověď nehlásila nic kloudného na létání, ale já jsem takový, že nedokážu sedět doma a i za cenu drkotání zubů bych vyrazil. Dneska pak to vyřešil jeden telefon a už jsem byl nastartovaný s letadlem před barákem. Sice byla na kopečku opravdu zima, ale ono to má opravdu svoje kouzlo. I když jsem měl jenom EGE-ho, tak čas na jeden aku byl pro mě překvapením, přesně 28 minut ve vzduchu na 3:30 minut motoru. Jen to ovládání v rukavicích, to se bude muset nějak lépe vyřešit. ....no a abych nezapomněl na kamaráda a jeho letadlo.

Pondělní polétání - 17. 11. 2008 Dneska jsme se hodně rychle rozhodli a vyrazili s letadlama na plac. Sice už zima klepe na dveře, ale přeci jenom bylo krásně, ani moc nefoukalo a hlavně svítilo krásně sluníčko, tak jsme si to všichni opět krásně užívali.

Nový model letadla doma - SIRIUS Zatím jen pár fotek, povídání se připravuje.

Víkendové polétání - 27. a 28. 9. 2008 Tak se nám ta předpověď zase potvrdila a já už v pátek měl připraveno a hlavně nabito na víkend.Vyrazil jsem hned po obědě, abych toho samozřejmě hodně stihnul. Naložil jsem vozík tak, že jsem ho sotva utáhl. Asi by jste zase nevěřili, co já tam všechno dokážu naskládat! Pěkně jsem se nadřel, ale stálo mi to opravdu za to. Vítr byl mírný a sluníčko docela hřálo. Co mě překvapilo, že samokřídlo lítalo tak nějak v klidu a vůbec se mu nechtělo dolu. Vytáhl jsem EGE-ho a nestačil se divit, jakoby ho na oblohu někdo přibil. Prostě jsem si opravdu užíval termiky. Řekl jsem si, že zkusím s Optimou III překonat můj dosavadní rekord v plachtění. Vše jsem překontroloval a poslal jí do vzduchu, zdálo se mi, že je to stejné jako vždy, na jeden start k nebi sotva tři minuty k zemi. Takže jsem byl zklamaný, termika nikde a já jí poslal už po několikáté nahoru a prostě pořád stejné necelé tři minuty zase dolu, když najednou přibližně 30-40m nad zemí točím a koukám, že vůbec nepadám, vydržel jsem tam dost dlouho, těch otoček bylo pět nebo šest, ale takových docela ve velkém rádiusu, no, krása pohledět, jak tohle letadlo s takovou váhou se tam může vůbec udržet a ještě v takové rychlosti, ale třeba je to právě to, co je potřeba. Když jsem přistál, nestačil jsem se divit, stopky na vysílači ukazovaly 0:45 minut, takže mám nový REKORD! Ten den jsem vylítal jedenáct aku a asi jsem překročil i rekord ve vzduchu (4:30), prostě jsem neměl žádné prostoje a celé to odpoledne jsem si náramně užíval. Domů jsem dorazil až za tmy. V neděli jsem samozřejmě taky vyrazil a ze stejným osazením, sice už jen osm aku, protože víc jsem nestihl, čas mě tížil. Víc foukalo a nebylo tolik teplo, ale když mě je na tom plácku stejně tak krásně! Dorazil i kamarád a ten během chvilky chytil takový komín, že už i začínal mít o to své letadlo strach. Vytáhl jsem svého stařičkého Canona, zazoomoval na plných 10x a udělal dva snímky ve vzduchu a pak jeden, jak to vlastně vůbec ze země ovládá, už nemohl ani sedět v křesílku, už měl prý z toho zaklánění křeč v krku. Termika přesně nad ním :-)

Nesnadný výběr nového letadla Vůbec to není jednoduché si vybrat nové letadlo. Samozřejmě jsem se zadíval hned do pořádných celokompozitových modelů s velkým rozpětím, já bez větroně snad nemohu ani existovat, prostě mě tento styl letu strašně uchvátil. Výběr není opravdu jednoduchý, protože ceny těchto modelů jsou mimo můj finanční rámec a když už bych si na takové letadlo přeci jen ušetřil, zase bych neměl čím ho osadit za všechno nové. Takže jsem byl jen na nervy a přemýšlel, jak to udělat. Peníze natisknout zatím neumím a tak musela přijít na řadu úplně jiná volba. Podíval jsem se na původní stržená serva, které jsem vytáhl z Proximy II, u všech jsem vyměnil převody. Měl jsem stejně ještě náhradní doma a ze všech čtyř nefunkčních serv se stala serva funkční, plus jedno, které přežilo v kýlovce. Takže bylo částečně rozhodnuto. Pak jsem to chtěl ještě raději probrat s mým "opravdu" dobrým kamarádem na ICQ a ten aniž bych já cokoliv nakousl, tak to na mě vybalil a já pak jen napsal, že přesně tak jsem to myslel a že to tak chci taky udělat! Motor mám už doma, jeden akupack a k tomu ty opravená serva. Jediné co budu potřebovat bude regulátor, servo na směrovku, nějaké ty prodlužky s konektorama a možná i přijímač, jo a hlavně přijímačový pack. Takže i když se teď momentálně neposunu směrem dopředu, tak budu prozatím spokojený. No, a které to vlastně je letadlo????

Rozhodnutí, kterého jsem nakonec ..... (ne) litoval? Nechtěl jsem tento článek vůbec psát, protože jsem se nechtěl už k pádu větroně nijak vracet. Všechno už docela přebolelo, ale zázraky se ještě pořád dějí a tak se musím s vámi podělit. Po rozebrání Proximy II a uběhnutí pár dní, se při komunikaci s kamarádem na ICQ do mě dostal opět velký vztek a já neváhal ani minutu, našel si na netu firmy, které nabízejí motory Mega, přijímače MZK a regulátory Jeti. Všem jsem ještě ten večer pár minut po jednadvacáté hodině napsal e-mail, jestli nabízí na své výrobky, které prodávají nějaký servis a že se mi stalo to a to a že dané komponenty vypadají tak, jak vypadají po tom pádu do země. Ještě ten večer mě dostalo to, že se ozvali z Megy a MZK a že jim to můžu poslat. Takže druhý den jsem to poslal poštou a doufal, že aspoň za nějakou přijatelnou cenu to dostanu zpět opravené a nebo přezkoušené. Mimo jiné jsem i po telefonické domluvě musel poslat podruhé i kamerku FCO2, nějak mi aku nedržela napětí a já nebyl schopen nic natočit a nafotit. Po čtrnácti dnech mi zvoní telefon a že mi prý přepravní služba PPL, veze dobírku. Byl jsem jak na trní a vůbec nevěděl, co by to mohlo být. Při předávání jsem už viděl nálepku "Mega motor". Zaplatil jsem celých 722,- Kč a byl šťastný jak blecha, protože jsem čekal za opravu motoru cenu daleko vyšší (zadní štít, ložiska, konektory a vyčistění)!                                                         Tímto děkuji firmě "MEGA Motor" za motor. .... a po dalších čtrnácti dnech přišel balíček od MZK. Dorazil přijímač MZK Octava. Zkontrolovaný, přezkoušený a hlavně v novém oblečku. To všechno jen tak a ani za korunu poštovného. Byl jsem úplně překvapen. Chci jen podotknout, že to nebylo na záruku, ale já je jen požádal a firma MZK mi takto sama vyhověla!                                                         Tímto děkuji firmě "MZK servis" za přijímač.

Rozebrání ohořélého letadla - Proxima II Tak jsem po necelém měsíci dostal odvahu se podívat na mého spadlého větroně Proximu II. Chtěl jsem vědět, co asi tak po pádu mohlo zůstat z ohořelého trupu. Letadlo bylo samozřejmě celou dobu na balkóně. Připravil jsem se na nejhorší a začal rozebírat. Začal jsem u křídel a pomalu vyndal čtyři serva HS-81, všechna  byla totálně stržena, následovalo servo na směrovku HS-422, krabička totálně seškvařená, ale kupodivu funkční, další servo v kýlovce HS-65HB, bylo nepoškozené a naprosto funkční, jen očouzené. Motor MEGA 22/30/3 po vyndaní se nezdá moc v pohodě, je plný bordelu, přijímač MZK Octava byl pěkně očouzený a krabička zkroucená, po rozebrání se zdál nepoškozený. Měl jsem dokonce i jeden list na vrtulce spálený. No a regulátor SPIN 44 ....prostě škvarek!

Jedno vychloubání pořádného teréňáku na ploše - E-Maxx Chtěl jsem se zase jednou předvést s mým teréňákem a místo toho, abych ukázal jak to jezdí, tak hned po druhé výměně aku mi auto udělalo salto a už nechtělo jet. Motor běžel naprázdno a já už přesně věděl co se to stalo. Sundal jsem víčko spojky a připravil si malinký imbus na utažení pastorku na jednom z motorů (měl jsem s ním neustále problém). Ale co to, pastorek na svém místě, ale na spojkovém kole očesané zuby. Následně jsem zjistil, že mi musel vlétnout kamínek pod víčko a dostal se mezi pastorek a spojkové kolečko, které mi ohobloval a proto to salto, když se to vlastně pěkně kouslo. A když už jsem byl v té výměně, dal jsem pastorky z větším počtem zubů (jen o jeden) a konečně nové kardany.

Rozpůlený motor FEIGAO - Optimě III Při odlétání dvou sad aku jsem si po posledním přistání přes větrací otvory na Optimě III, které jsem nedávno udělal všimnul nějak hodně posunutých drátů. Vyndal jsem tedy motor a zjistil jsem, že je rozpůlený, vůbec jsem to nepochopil, jak to mohlo vůbec vydržet na přistání, ale na druhou stranu jsem rád, že mi to neukroutilo dráty od reglu. Řešil jsem hned otázku, jak se taková věc dá vůbec opravit. Oslovil jsem spoustu lidí na foru a na ICQ. Ozval se mi kámoš na konec z ICQ a že prý existuje nějaký lepidlo, které se chová něco jako sváření za studena. Věděl jsem, že něco takového existuje, ale že by to udrželo motor vcelku, sem tedy vůbec nevěřil! Drze jsem se ho zeptal, jestli by mi to nezalepil, no a druhý den to k němu putovalo Českou Poštou. Po týdnu se mi motor vrátil nazpět zalepený a odzkoušený. bylo mi zasláno i lepidlo, kterým to zalepil, jen pro případ, abych to mohl když tak znova aplikovat. No a teď už je Optima III po čtyřech startech a zatím to vypadá, že motor drží, snad mu to vydrží navždy, protože v tomto letadle je to opravdu tak brutální výkon, že i když mám letadlo pod kontrolou, tak pocit strachu tam někde ještě stále bohužel je, ale myslím si, že je to dobře, protože když člověk přestane mít strach, je to moc špatně!

Jedno pěkně divné odpoledne - 21. 8. 2008 Tak jsem si dneska vzal na půl dne dovolenou, protože byl nádherný den a v práci nebylo co dělat. Aku jsem měl nabité a tak po obědě jsem byl rychle hotov a nastartovaný na cestu na plácek. Měl jsem co dělat, protože jsem si dneska ten můj vozíček pěkně naložil. Vezl jsem si sebou T-Rexe 450, samokřídlo Sagitu, Proximu II a Optimu III. Nastartoval jsem samokřídlo a zkoušel jak hodně fouká, víc trošku foukalo a už sem si říkal, že zase vrťase ani nevytáhnu. Když jsem šel se samokřídlem už na přistání, tak najednou velký zarušení a samokřídlo to zamířilo pod plným plynem rovnou do země! Vůbec jsem to nějak nepochopil, nemohl jsem nic dělat a natož řídit. Stáhl jsem plyn, ale pořád jsem slyšel, dokonce ještě na zemi, jak se motor pořád točí. Když jsem to křídlo viděl vejpůl, tak mě docela zamrazilo, říkal jsem si, že jsem vlastně ještě za celý rok létání neměl tak velkou nehodu, že bych rozpůlil letadlo. Dal jsem se hned do lepení, ale následně jsem zjistil, že je jedno servo stržené. Další na řadu přišla Proxima II, nebudu se raději ani opakovat, ale létání s tímto letadlem je prostě tak parádní, že to člověka normálně uspokojuje..... Abych pořád nelítal jen termiku (teda jen snaha), tak jsem si zalítal s Optimou III, tam se mi zase pořád třesou trochu kolena, ale je to zase úplně jiné, když se člověk na to musí pořád soustředit a skoro nemůže ani mrknout. Pak přijel kamarád, hned jsem se pochlubil tím, jak krásně jsem zalepil samokřídlo, vůbec to nechápal. Odhodil jsem znova Proximu II. S kámošem jsme byli úplně ticho a každý si lítal na jiné straně a snažil se ulovit kus teplého vzduchu pro sebe. Když už jsem měl tak třicet minut za sebou a musel jsem znova nastoupat, tak se stalo něco nečekaného! Proxima II najednou ve vzduchu umřela a já z úst vypustil jen "a je to v pytli". Nekontrolovatelně padala k zemi a já jen bezvládně koukal a vůbec nevěděl co dělat . Kámoš jen říká.....co Proxima ....a já.....je po ní! To není možný říkal jsem si, chvilku jsem stál jak opařený a pak jsem se teda odvážil jít se na ní podívat. Viděl jsem, jak se z ní začíná kouřit a začal jsem utíkat. Na místě to nevypadalo moc dobře, celý trup ve vpředu v plamenech a ještě k tomu všechno polámané. Vyndal jsem aku, který byl totálně zdeformovaný. Začal jsem si ho prohlížet a kámoš říká, to bych nedělal, tak jsem ho odhodil a během chvilky začal šíleně kouřit a po chvilce ještě znova. Přední část co hořela nám nešla vůbec uhasit, ale chlubit se nebudu, čím jsme to pak vlastně zvládli. :-D Myslel jsem si nejdřív, že plamen způsobila proražená lipolka, ale nevím to úplně přesně, protože to klidně mohl třeba udělat i BEC v regulátoru. Prostě nevím vůbec nic, požár zahladil všechny stopy. Vzpomínat budu určitě hodně dlouho, protože na tak úžasnou věc se prostě nedá zapomenout. A asi mi nebudete věřit, já doma pak brečel jak malej kluk, protože takový to konec si Proxima II teda vůbec nezasloužila!

Třetí východ sluníčka - 1. 8. 2008 Tak jsem si zase přivstal a vyrazil pozdravit vycházející sluníčko. Dneska to ale mělo tak trochu jiný záměr. Potřeboval jsem vyzkoušet jak zalepené servo na Proximě II, tak také mojí žiletku Optimu III, osazenou novým regulátorem. A vzal jsem si i T-Rexe 450. Při příjezdu na místo jsem si v první chvilku myslel, že si ani nezalétám, všude jen mlha. Ale po chvilku začalo vylézat na obzoru sluníčko a ráno opět nemělo chybu, nemá cenu zase popisovat ty nádherné chvilky při tomto ranním létání, prostě jako vždy a jedním slovem úžasné! Za zmínku však stojí asi jen to, že i když po ránu určitě termika vůbec není, tak moje časy s Proximou II 55 minut a Optimou III 37 minut byly naprosto překvapující a hlavně jsem byl rád, že obě letadla jsou opět letu schopná. Ještě jsem trochu laboroval s viditelností T-Rexe 450, ale i když jsem mu polepil rotor a zadní vrtulku reflexníma samolepkama, mám stále problém se orientovat v prostoru.

Nový regulátor - Optima III Tak konečně dorazil nový regulátor. Sice se to všechno protáhlo na hodně dlouhou dobu, ale konečně mám všechno zase pohromadě. Všechno se to protáhlo, protože jsem pořád nevěděl, jaký vlastně regulátor koupím. Když jsem si vyhlídnul nějakou tu Čínu, tak nebyl celý měsíc a půl skladem a to mě přivedlo k rozhodnutí, že pořídím regulátor z ČR. Dlouho jsem hledal a na konec to vyhrál Hacker MASTER 125-O-F5F. Když už jsem se ho konečně dočkal, tak po přečtení manuálu jsem byl hned jak opařený! Bez programovací krabičky nejde nastavit vlastnost pohonných akumulátorů, no to jsem teda vážně nečekal. A byl jsem zase v ...... ! Co teď, kdo mi to nastaví nebo kde se to dá koupit. Takže jsem nejdříve začal nahánět, jestli to už třeba někdo nemá, jenže když už někdo měl, tak na regulátory SPIN a to Jeti BOX, který samozřejmě nejde použít pro regulátory MASTER. Pro tyto regulátory, musí být krabička s názvem Master Prog-BOX. Když už jsem byl zase otrávený, že to nemám po kupě, tak jsem zvedl telefon a onu záhadnou krabičku si objednal. Po objednání to trvalo skoro měsíc, trefil jsem se u dodavatele do dovolené a pak se to ještě malinkým problémem protáhlo. No, ale když už to bylo konečně doma, tak jsem to celé zapojil a teď co vlastně s tím .... moje EN je ve všech směrech nedokonalá, "jsem angličan jak poleno, spíš ještě větší poleno"! Ještě, že mám opravdu ochotného kamaráda na ICQ (nesmírně si ho vážím), celé menu jsem opsal dopředu, celé mu to poslal a pak už mi jen radil, co a jak mám nastavit. No jen kvůli nastavení vlastnosti aku a nastavení vypínacího napětí, se krabička za ty peníze zcela vyplatila ....... Před montáží do letadla mi strach nedovolil, abych nový regulátor hned spálil a tak jsem udělal do Optimy III pár větracích otvorů. Pěkně jsem si to rozkreslil a začal brousit a pilovat. Zvládl jsem to celé za jedno odpoledne a noc. Sice jsem ráno byl oteklý a hlavně nevyspalý, ale měl jsem dobrý pocit z toho, že se mi to povedlo. Hned jsem tam nastrkal motor s regulátorem a hned jsem koukal, jestli otvory plní svůj účel. Vyzkoušel jsem to za pomocí vysavače a vypadá to, že regulátor bude aspoň částečně ochlazován. Už se těším na zálet!!!

Oprava výškovky - Proxima II Při posledním létání, které probíhalo za poměrně silného větru jsem s Proximou II neměl vůbec dobrý pocit. Vibrace které jsem měl na letadle mi nedovolili vůbec létat rychle a když pak víc foukalo, měl jsem prostě velký strach, že by něco mohlo upadnout. Tento problém jsem řešil už opravdu dlouho. Přelepil jsem snad všechny skulinky, kde by mohlo všelijak profukovat. Na nic jsem nepřišel a tak jsem si řekl, že prozkoumám pořádně výškovku. První věc, která mě zarazila, byl úchyt táhla na výškovku. Byl tam zalepený jen samotný bowden a byl už celý rozpraskaný, nechci raději přemýšlet, jak by to dopadlo, kdybych si toho nevšimnul včas. V tom jsem ale problém neviděl, zase tak velká vůle tam nebyla, aby mi to hýbalo s výškovkou. Odlepil jsem tedy krytku serva v kýlovce a začal kontrolovat servo, opět žádný problém. Viděl jsem jen, jakoby nebyl dotažený šroubek na táhlo a myslel jsem si, že přeskakuje tisícihran na páce serva. Chytil jsem ho rukou a začal hýbat servem přes rádio, nic. Tak jsem začal tahat za celé táhlo k výškovce a najednou mi to celé poskočilo v ruce. Hned jsem se zhrozil s tím, že jsem něco utrhl, ale vše drželo a tak jsem znova zatáhl, zase to přeskočilo. Přesně v neutrálu to přeskakovalo tam a nazpět, takže už jedině vylámané zuby na kolečkách v servu. Takže vypreparovat servo a vyměnit, jenže servo totálně prolité epoxidem a já jen nevěřícně čučel, jak ho dostanu ven! Zbláznil jsem samozřejmě opět snad celé fórum a hledal řešení za pomocí rad a návrhů. Začal jsem tedy škrábat do epoxidu a pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že projdu na druhé straně skrz. Zkusil jsem i pájkou epoxid rozehřát, všechno okolo bylo horké, jen ne epoxid. Opět jsem začal špárat šroubovákem, najednou jsem zatlačil jakoby pod servo a ono se mi celé vylouplo, to bylo ale najednou radosti! Ale najednou jsem stál nad problémem, jak ho zase vlastně vrátím nazpět. Říkal jsem si, že oboustranná lepící páska pojištěná tavnou pistolkou musí stačit. Jenže páska tam vůbec nedržela. Zalepil jsem do vnitřku jeden držáček, servo jsem oblepil skelnou páskou a chtě nechtě jsem ho musel zalepit epoxidem, ale jen tenkou vrstvičkou, vše jsem pojistil tavnou pistolkou a doufal, že to bude držet. Hned jsem si ještě dodělal ten úchyt na táhlo na výškovku, abych nic nepodcenil a měl z létání zase dobrý pocit. Zjistil jsem, že samotný bowden nemůže vydržet a že by kolem něho měla být aspoň mosazná trubička, zase ošizená stavba, kdybych si to aspoň dělal sám, že ano???

Fotky Proximy II - 24.6.2008 Ani nevím, že mě kamarád fotil s Proximou II. Moc fotek nemám z přímého záběru při skládání a následném odhodu. Teprve takto si člověk uvědomí, že je to opravdu velké a masivní letadlo. Vždy to samozřejmě chvilku trvá poskládat a pak odhodit tak, aby to letělo tak jak má. Mám pořád takový ten předstartovní respekt při každém létání.

Slunné, ale hodně větrné počasí - 22.6.2008 Asi bych se tím neměl chlubit, ale jak to už bývá, když člověk dělá blbosti a né to co by měl, většinou na to vždy doplatí, ale nebudu předbíhat..... Předpověď slibovala krásný slunečný den a tak jsem dneska vyrazil na kole už poměrně brzo. Vezl jsem si sebou Proximu II, samokřídlo a T-Rexe 450. Po příjezdu na plac jsem rozmýšlel, s čím začnu. Bylo krásně bezvětří a sem tam jen malinký závan vánku. Řekl jsem si, že tedy vyzkouším termiku s Proximou II a hned po přistání si zavisím s vrtulníčkem. Odhodil jsem Proximu II a nestačil se divit, jen dvacet vteřin motoru a začalo mě to tahat do oblak šíleným způsobem! Vůbec se mi tomu nechtělo věřit, ale po dvanácti minutách jsem teprve znova zapínal motor, neuvěřitelné, rozhodl jsem se tedy pokořit můj dosavadní rekord, ale.... Termika najednou zmizela a já jsem musel po pár minutách znovu pouštět motor. Sem tam mě to podrželo, ale žádná sláva. Až najednou jsem opět narazil na nějakou bublinu, ale to jsem měl už poslední minutu na motor a čtyřicet sedm minut ve vzduchu. Nakonec jsem přistával s časem padesát osm minut a už přistání za velkého větru. Na vrtulník se tím pádem už nedostanu, škoda, když jsem se tak těšil. Vítr začal sílit, polítal jsem tedy se samokřídlem, ale už to nebylo ono, když takto fouká, nemám z toho požitek. Dal jsem si tedy svačinku a čekal, jestli se to trochu umoudří. Polevilo to a já šel na druhý start s Proximou II, opět chyba, zase boj o přežití! Na pět minut motoru jen třicet pět minut letu, děs a hrůza! A teď to přistání, začal jsem už s předstihem a přesně jsem věděl, co bude následovat. První přistání úplně bez brzd, ale nic, letadlo prolétlo nade mnou a nechtělo se mu vůbec dolu, druhé kolečko sem tedy použil jen malinko BUTT, zase jsem přelétl, do třetice naplno BUTT a konečně to šlo dolu, ale už ve výšce to dostávalo kopance od větru a já věděl, že to přistání nebude zcela hladké. Těsně nad zemí jsem dostal kopanec a přistál jsem přes křídlo, vůbec takovéto přistání nesnáším, jde mi z toho husí kůže, protože je asi nejednoduší takto něco zlomit. Ozval se divný zvuk a já čekal nejhorší. Při ohledání nějaké závady, jsem na nic nepřišel. Zabalil jsem to a odjel domu. S kámošem jsme se domluvili ještě na večerním polétání, pokud se vítr ale uklidní. Na večer se vše uklidnilo a my jsme opravdu nakonec vyrazili. V osm jsme byli na place a hodili era do vzduchu. Nic krásnějšího opravdu není, když nefouká vítr a zapadá sluníčko, prostě idylka. Kámoš začal dělat krásné průlety se samokřídlem a já ho chtěl s Easy Gliderem napodobit, perfektní výška asi 1,5m nad zemí a bez motoru. Zkusím průlet s vrtulí, srovnávám letadlo v dálce a směřuji před kámoše zabořeného v křesílku. Vyhýbám se košatému stromu, přidávám plyn a? EGE dál neletí a jen slyším zaševelení listů, snad nejsem v tom stromě, říkám si. Rychle ubírám plyn a jen nestačím zírat, já to opravdu napálil do toho stromu. Kámoš na mě křičí, "co děláš"! To přece není možný, vždyť sem byl tak daleko od něj! No, nějak jsem se nemohl udržet smíchy. Vyrazili jsme na místo dopadu. Jako vždy, místo totálně nepřístupné a plné kopřiv. Opravdu zvláštní pohled, musel jsem to vyfotit aspoň mobilem a teprve mi asi tak nějak došlo, co se vlastně stalo. Kámoš nelenil a už šplhal na strom pro letadlo. Kabinka na stromě a akupack někde v kopřivách. Ty kopřivy žahaly i přes kraťasy a bundu a když jsme hledali akupack, tak jsem to schytal i do "kxichtu". Chvilku jsem nadával a pak se zase smál. Kámoš akupack našel dřív jak já, i když jsem si svítil světýlkem na mobilu. Měl jsem samozřejmě radost! Při prohlídce jsem zjistil, že letadlo je nedotčené, snad jen trošku v náběžce jsou prohyby, ale to mohlo být už dřív, jak jsem se učil létat. Chtěl jsem to ještě dolétat, měl jsem minutu mot. času, ale zjistil jsem, že mám stržené servo na SOP a to proto, že jak vylétl akupack, tak mu páčka serva stála v cestě a nevydržela ten prudký náraz. A málem bych zapomněl na vrtulník T-Rex 450, ten mi raději ani po zapojení akupacku nic nedělal, asi se mu nechtělo vůbec do vzduchu. Prostě den vystřižený jako ze žurnálu.... :-D

Kamarád se Skylady Asi bych neměl psát o tomto letadle, ale je mezi námi kamarád s novým letadlem. Kdykoliv jsme se sešli na place, tak to byl spíš boj o přežití, protože poslední dobou pořád foukalo. Dnešní den se ale vyvedl, krásně bezvětří a já si to vychutnal a ba dokonce jsem s otevřenou pusou obdivoval, jak toto letadlo krásně a ladně klouže vzduchem. Kamarád je úplný začátečník a zvládal to bravurně a s přehledem. Prostě mě to nějak dostalo, toto letadlo z Číny pod názvem SKYLADY si opravdu zasloužilo pro začátečníky můj obdiv!

Přeplněný plac letadlama - 18. 6. 2008 Jednoho krásného dne se nás na place sešlo tolik, že bylo na zemi i ve vzduchu skoro přeplněno. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale když člověk nemá ještě tolik zkušeností, tak chvilkami dostává i strach. Mluvím samozřejmě o sobě. Když prostě neslyším mé letadlo ve vzduchu, jsem strašně nesvůj. Ale zase na druhou stranu člověk získá pár drahocenných informací od zkušených modelářů a zužitkuje je sám pro sebe.

Oprava křidélek na samokřídle Sagita - 16. 6. 2008 Tak jsem byl donucen předělat křidélka na samokřídle. Po poslední naprosto lehké kolizi ve vzduchu jsem utrpěl docela velkou újmu. Kamarád s Torem 900 se mě ve vzduchu opravdu jen lehounce dotkl a úplně se mi odlepilo jedno křidélko. Jen jsme se tomu otření zasmáli a já pokračoval v letu, jenže ono to vůbec nešlo. Asi z dvaceti metrů se mé samokřídlo nekontrolovatelně začalo řítit k zemi. Po dopadu na zem: rozpraskaný čumák, utržený jeden winglet, křidélko zlomené a utržený závěs na druhém křidélku. Při shlédnutí jsem zjistil, že skelná páska už vůbec nedržela, takže to opravdu byla otázka času, kdyby se mi toto asi přihodilo i snad za normálního letu.

Úterní polétání - 10. 6. 2008 Kamarád si objednal samokřídlo TORO 900. Tak jsem udělal pár fotek, protože jsem dostal svolení. Samokřídlo mu přišlo poštou bez jakýchkoliv problémů a hlavně bez poškození. Napípal si ho do rádia a hodil do vzduchu. Neměl s tím vůbec žádnou práci, samokřídlo bylo krásně seřízené a letělo přímo nádherně. Byl maximálně spokojený, byl to dobrý kup. Já jsem si vzal na plac po delší době dvouplošníka Ultimate 800 EVO3. Není vůbec jednoduché ho dostat do auta, když si člověk bere s sebou na plac plno letadel a chtěl by si se všemi zalítat. Zkusil jsem nějakou tu akrobacii a hlavně jsem se soustředil na práci s plynem, protože s tím mám strašně velký problém a zbytečně rychle vybíjím akupacky. Další věc, kterou jsem si dneska vzal byl vrtulník. Po včerejší kolizi s křížem jsem se rozhodl, že ho sundám. Né že by mi kolikrát vrtulník nezachránil, ale teď se to nepovedlo a bylo to i mojí blbostí. Lítal jsem na malém prostoru a při pokusu o zatáčku jsem už viděl, že to nezvládám a tak jsem ho chtěl položit. Bohužel byl nějak rozjetý, že po dopadu na kříž se na pinpongových míčcích vůbec nezastavil a řítil se k zídce, která byla poblíž. Jeden list se jen odřel, ale druhý se rozštípnul. Visení už jsem nějak zvládal a přistání bylo taky už takové přesné na určité místo. Uvedl jsem vrtulník do chodu a zapnul motor. Začal se podivně naklánět a já byl z toho úplně v háji. Překontroloval jsem těžiště, které bylo v pohodě, byl jsem prostě jen nervozní! Tak znova, musím ho odlepit od země trochu rychleji si tak v duchu říkám a šup, vrtulník se začal vznášet půl metru nad zemí. Paráda, jdu na přistání, sedl jsem přesně. Musel jsem to rozdýchat a to pěkně dlouho. Klepal jsem se, ale šel jsem na to znova. Vylítal jsem dva akupacky a zkoušel jsem tak desetkrát přistát. Byl jsem rád, když mi rádio ohlásilo pípáním konec druhého akupacku. Půlky se mi strachy klepaly ještě celý večer doma!

Druhý východ sluníčka - 6. 6. 2008 Tak mi to zase dneska nedalo a už večer jsem se opět chystal na brzké ranní vstávání. Večer jsem si připravil vše co bylo potřeba, abych se nemusel moc zdržovat a neztrácel po ránu čas. Tentokrát jsem ale vyjel trochu později, nějak jsem se zapomněl u snídaně. Po příjezdu mě na plácku přivítal nějaký ušáček, celou dobu mě tam pozoroval a asi nechápal, co tam takto někdo po ránu dělá, když se šel na papat. Nevzal jsem si tentokrát ani foťák a tak jsem se snažil nějaké fotky nafotit jen za pomocí mobilu. Polítání to bylo zase parádní, až do té doby, než mi začalo rušit samokřídlo a já to už neustál a musel jsem pro něho jít. Tráva na poli vysoká a ještě mokrá a ještě k tomu tak dvěstě metrů daleko. Vzal jsem si sebou rádio a říkal si, že ho musím najít pomocí hýbání serv, jinak nemám šanci. Ten den byla po ránu docela zima a představa, že musím jít do té mokré trávy mě děsila. Samokřídlo tam přeci nenechám, sundal jsem tedy ponožky (aspoň ty jsem chtěl mít pak suché) a vyrazil jsem. Už během pár metrů jsem byl mokrý až k pasu, hrůza!!! Pořád jsem páčkoval a hledal samokřídlo, přes čvachtání v botách a drkotání zubama jsem pořád nic neslyšel. Nevzdával jsem to, chodil jsem křížem krážem a asi tak po patnácti minutách slyším bzučící serva. Hurááááá, samokřídlo sice není celé, ale našel jsem ho. Žádná velká katastrofa, jen vyrvaný závěs na jednom křidélku, jinak nic víc, ale byl jsem i přesto rád a s trávou až na ...

První pokus o let vrtulníkem - 1. 6. 2008 Dneska jsem byl rozhodnutý si zaletět už nějakou tu osmičku ve vzduchu a tak jsem si nastavil na vrtulníku druhý převodový stupeň, vlastně Idle 2. Pár stupňů navíc do mínusu, pár stupňů do plusu a přidal jsem si na otáčkách motoru. Vše umístil pod příslušný přepínač letového režimu. První pokus byl zase jen pár minut na režim pro vis. Pak jsem přepnul na příslušný režim a připravil se na nejhorší. Nejdřív jsem zkoušel vše na jednom místě, vše reagovalo mnohem rychleji a já měl zase plné ruce práce, abych to uřídil. Po chvilce uklidnění jsem se pustil ve výšce tak jeden metr nad zemí do první otočky, ale žádná se nekonala, při částečném otočení se vrtulník zvedl do výše a já ho raději opět srovnal. Trochu mě to překvapilo, ale neodradilo, následovala druhá otočka, skoro se to opakovalo, ale když už jsem jí načal, tak jsem jí dokončil. Byla to ale pořádná fuška. To odfouknutí mi nějak nedalo a tak jsem se zvedl na dva metry od země a s nadšením sem se rozlétl do další otočky, znova odfouknutí do ještě větší výšky. Vrtulník směřoval k nejbližšímu smrčku s tím, že mu asi chce useknout špičku. Trochu strachu jsem samozřejmě v tu chvíli měl, ale hned jsem ho otočil aby letěl druhou stranu, kde jsem ho zase uklidnil a vše urovnal. Uf, trochu jsem se zapotil. Raději jsem přistál a rozdýchal jsem to (díky za simulátor, na kterém jsem strávil hodiny času a že aspoň pro zatím jsem nezazmatkoval na páčkách). Za chvilku jsem pokračoval a dokonce se mi povedlo udělat sice trochu zmateně, ale částečně zalétnout asi pět koleček na pravou a asi jen dvě kolečka na levou stranu. No jo no, ty začátky jsou fakt hodně těžké, ale už teď se těším na další pokus o nedokončenou osmičku zalétnutou na jeden zátah.

Jedno sobotní ráno - 31. 5. 2008 Ani nevím, jak bych začal, ale asi mi už z létání opravdu hráblo a to pořádně! Naplánoval jsem si na tento víkend jedno ranní vstávání, ale tím myslím opravdu brzké ranní vstávání. Měl jsem v pátek dovolenou a tak jsem si na ráno nastavil budík už na čtvrtou hodinu. Chtěl jsem totiž vyzkoušet polétat za východu sluníčka. Mám jednoho kamaráda a ten si to strašně pochvaluje a prý už byl i několikrát a mě to nějak navnadilo. Když jsem ráno tedy v pátek vstal, tak jsem se šel podívat k oknu a hned se mi nálada pokazila. Venku foukalo tak, ze i na protějším stromu se ohýbaly silné větve, to přeci není možný, ve čtyři ráno a takový fičák!!! Asi dvacet minut jsem smutně koukal z okna a pak zalezl nazpět do pelechu, stejně jsem už nemohl pořádně usnout, přišlo mi to nějak líto. Hned jsem si řekl, že to zítra zkusím zopakovat. A tak se stalo, opět budíček ve čtyři a první kroky směřovaly k oknu a .... TICHO! Super, zabaleno jsem už měl, nasnídal jsem se, ještě jednou vše překontroloval, osadil jsem si kolo blikačkama a vyrazil. Na place jsem byl už ve třičtvrtě na pět. Hned jsem začal skládat Proximu II a těšil se až jí uvidím na nebi při východu sluníčka. Jenže let se nekonal, protože jsem nemohl odolat a musel jsem nadělat pár fotek, když se začalo nad obzorem sluníčko klubat ven. Když už jsem se nabažil, poslal jsem Proximu II nahoru. No, prostě krása, jen zase škoda, že neměl kdo fotit, ale i tak je to nepopsatelný pocit. V jedné poloze je letadlo úplně černé a hned o pár metrů vedle v celé své barevné kráse a parádně viditelné i ve velké výšce. Myslím si, že takto brzo ráno je termika asi nulová, ale z té výšky to padalo tak pomalu, že jsem na první akupack vydržel na každou minutu motoru (celkem pětkrát) plachtit dolu 13 minut. Neuvěřitelné!!!

Kamarádovo letadlo - FÉNIX Ten samý den, ale večer. Byl jsem ještě domluvený s kamarádem na večerní polétání. Opět už byl zase vítr a já si tedy vzal EGE-ho a dvouplošníka Ultimate EVO3. Kamarád svého Fénixe. Předchozí den měl nějaký problém s motorem a tak po výměně součástky to chtěl hned vyzkoušet. Než to uvedl do provozu, zkusil jsem první let s dvouplochem a usoudil, že je opravdu velký vítr, motor kňučel a letadlo skoro neletělo. Stihl jsem si ještě osadit EGE-ho a když jsem byl ve vzduchu, tak kamarád natočil motor a jen jsem slyšel, jak říká, že to má úplně jiný zvuk. Paráda, řekl jsem si, když to chudák startoval asi 15 minut a pořád to nechtělo naskočit. Poslal letadlo za mnou do vzduchu, já mu hned udělal prostor, protože máme každý svojí stranu oblohy, abychom si nijak nepřekáželi. Po pár průletech najednou slyším, já to neřídím.....!!! Jen koukám kde se nachází, se zatajeným dechem a se zkoprnělým pohledem sleduji, jak se řítí k zemi. Máme pár stromů v okolí a snad nemusím líčit, kam to asi dopadlo. Tyto předměty to vážně asi nějak přitahují. Musel jsem jít hned dolů, nějak jsem se už nemohl soustředit. Na místě dopadu to nebyl moc krásný pohled, jeden kus křídla ještě na stromě a zbytek roztroušený někde na zemi. Opravdu velká škoda Fénixe - ať odpočívá v pokoji, budiž mu země lehká.

Létání v pracovním týdnu - 20. 5. 2008 Vyrazili jsme dneska s kámošem docela neplánovaně na náš oblíbený plácek. Já si připravil Easy Glidera Electric, už jsem se na něj hrozně těšil. Počasí moc nepřálo, vítr fičel, ale nekápla ani kapka a tak stačila jen jedna SMS-ka a už jsme seděli v autě a frčeli. Asi jsem našel ještě většího blázna na létání, než jsem já sám. Vůbec není, co bych k dnešku dodal, vítr byl nakonec tak příznivý, že jsme si to pěkně užili. Chvilkami letadla sice couvala, pak to jakoby zase nosilo, občas to strašně sráželo k zemi, ale nakonec byla taková sranda, že jsme ani nelitovali, i když jsme skoro vlastně zmrzli. To co já letěl na motor, tak kámoš pomocí gumicuku a pak zase obráceně. Easy Glider Electric mě dneska tak dostal, že už jsou akupacky na nabíječce a příště si ho zase beru s sebou! Dnešní let mi připadal jako před rokem, skoro jako premiéra.

Nedělní polétání - 11. 5. 2008 Dneska jsme na plac vyrazili už brzy před obědem. Bylo nádherně ticho a já se nejvíc těšil na další zavisení vrtulníku T-Rexe 450SE. Hned jsem zkontaktoval kolegu z práce, protože byl na vrtulník asi ještě víc natěšený, než já. Při příjezdu na plac bylo hned po náladě. Kde se vzal tu se vzal vítr, no, nazvat to větrem bylo asi slabé slovo. Vytáhl jsem po dlouhé době měřáček a zjistil následující fakta. Dneska se asi nebude vůbec létat, natož z vrtulníkem. Hned mi bylo smutno a byl jsem bez nálady! A to jsem ještě k tomu volal kolegovi z práce aby se přišel podívat, jak budu viset s nově opravenou ocasní trubkou. Dorazil během pár minut a já mu musel hned sdělit, že z toho dneska vážně nic nebude. No, ale když už jsme teda dorazili, tak jsem si říkal, že nebudu ani skládat Proximu II a vytáhnu jen samokřídlo, to si s větrem snadno poradí. Kamarád vytáhl svého větroně na gumicuk a pořád mě přemlouval taky na větroně, ale já měl velký strach. I když samokřídlo to zvládalo docela v pohodě, byl jsem stále na rozpacích. No samozřejmě, čekání mě tak znervóznilo, že jsem začal skládat Proximu II. Před startem jsem musel chvilku počkat, protože byl hodně nárazový vítr, ale za chvilku jsem to odhodil do vzduchu. Byl to docela boj v tom velkém větru, ale ono to na některých místech i nosilo. Na termiku bych však při tak velkém větru moc nesázel, ale k zemi to nějak nepadalo a akorát se muselo stále páčkovat, protože to nahoře bylo horší než na zemi. Když jsem se koukl na kolegu, tak jsem zjistil, že neustále fotí a tak jsem ani nic moc neříkal a občas mu i za pózoval a nakonec z toho dne máme i hezké fotky a videa. Takže nakonec byla i dobrá nálada a neděle se parádně vyvedla. Kolegovi z práce jsem slíbil, že mu večer zavolám, protože půjdu za barák ještě zkoušet zaviset s vrtulníkem. Nic nenamítal a říkal, že přijede. Přesně kolem 20.15 se vítr utišil a já vyrazil. Dorazil i kolega a opět s foťáčkem, takže se konečně mohu pochlubit pár fotkama. Takže můj druhý a pořádný vis s vrtulníkem T-Rex450SE.

Páteční polétání - 9. 5. 2008 Sice jsem dneska měl volno z práce, ale na plac jsme se dostali s kamarádem až kolem 17-té hodiny. Vůbec to nevadilo, protože počasí opět přálo a já jsem si stihl aspoň dobít celou mojí letku. Dneska měl mít premiéru i můj nový přírůstek T-REX 450SE. Byl jsem si ho nechat nastavit a teď mě čekal zálet. Předem opět připomenu, že fotky vrtulníku nejsou, protože jak sem se už zmiňoval, já prostě při premiéře jakéhokoliv mého stroje nefotím! Dneska se nás na place sešlo zase nějak hodně, takže vám ukážu na pár fotkách letadla, které tam potkávám na zemi, ale i ve vzduchu. Je to hned lepší a krásný pocit, když je pohromadě víc letadel a pilotů. S vrtulníkem jsem si moc nezalítal, hned při prvním akupacku jsem odhalil nejslabší místo na tomto stroji. Vždy po vibraci pomocného kříže jsem zjistil, že mám nakřivo zadní vrtulku a vůbec není kolmo k zemi. I po pevném utažení se to povolovalo. Takže i když jsem dostav vrtulník do visu na pár minut, neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Musel jsem ho odložit. Sestavil jsem si Proximu II a věděl jsem, že ona mi zase spraví náladu. Opět nezklamala, časy kolem 50-ti minut. Další na řadu přišla Optima III a já už se těšil na další bezproblémový let. Sice trošku více foukalo, ale tomuto letadlu to přece nemůže nijak vadit. Na place se sešli dokonce přihlížející diváci, všichni samozřejmě pozvaný. Udělal jsem předletovou kontrolu a opět se strachem z předchozích problémů poslal letadlo do vzduchu. Ani jednou to nezacukalo a ani jednou se nevyskytnul žádný problém. Let jsem si náležitě vychutnal, protože jsem povětrnostní podmínky využil k rychlým průletům ve dvou metrech nad zemí s následným vystoupáním bez motoru zase do výšky. Letadlu se ale moc stoupat nechtělo, vítr ho strašně brzdil, ale žádný problém, motor jsem roztočil a byl zase hned u oblak. Sem tam k zemi nějaká ta parádička, výkrut, přemet a víc ani neznám. Když už byl čas na přistání, tak jsem začal mít docela obavy. První přistání se zdaleka nezdařilo, i když jsem měl částečně zabržděno, Optima III mi prolétla nad hlavou v 5-ti metrech. Přidal jsem plyn a přistání opakoval na delší vzdálenost. Opět málo, zase jsem byl moc nad hlavou, i přes větší brzdu a tlačení letadla k zemi. Znova otočka na plyn a snad napotřetí se to povede. Měl jsem stejně ještě rezervu asi 30 vteřin, tak mě vůbec nic netrápilo. Zabrzdil jsem ještě víc a tlačil nekompromisně letadlo čumákem k zemi. Když jsem prolétal kolem prvních přihlížejících, tak jsem z davu slyšel..... čéče, tobě se z toho nějak kouří!!! No a fakt, že JO! Z pod křídla se valil dým a když to prolétlo kolem mě, tak jsem to i zacítil. Hned jsem běžel pro šroubovák a s velkým strachem, že mi bouchla lipolka se mi pod křídlo ani nechtělo. Po rozebrání jsem zjistil následující. Při vyndání lipolky vcelku mi na koncích kabelů plandaly další dva kabely. A vše bylo rázem jasné, regulátor je na škvarek!

Čtvrteční polétání - 8. 5. 2008 Tak jsem si dneska udělal zase krásné odpoledne. No, krásné sice bylo, ale po posledním letu s Optimou III jsem nebyl tedy moc v pohodě, protože jsem zažil takový problém a nebo rušení, že jsem z toho nemohl opravdu ani spát. Popisovat to tu opravdu raději nebudu, protože se stejně nedají popsat pocity, které jsem v tu danou chvilku měl. Určitě to bylo nějaké rušení, které se sice vyskytlo až teď, to sice fakt nechápu, ale možná jen spousty náhod najednou. Poupravil jsem elektroniku v letadle a dneska to s obrovským strachem odzkoušel, vylítal jsem jen jeden akupack, protože na druhý jsem už neměl odvahu, ale naštěstí se nic neprojevilo a mám z toho dobrý pocit. Původně anténa vyvedená z trupu za křídlem vedla podél trupu na VOP a pak jsem jí nechal vlající za modelem po dobu šesti letů nic nevykazovala, teď jsem jí vyvedl za křídlem přímo na VOP nahoru a taky nechal vlát za letadlem ..... uvidíme nadále.

Sobotní polétání - 26. 4. 2008 Už jsem se zase nemohl dočkat víkendu. Předpověď sice hlásila nějaké přeháňky, ale na západní frontě měl být klid. Ale opět se to zase nějak nepovedlo, ale vydržel jsem a na plac jel až kolem půl třetí. Byly samé podivné mraky, mě to však neodradilo. Po příjezdu na plac jsem si rozložil tu mojí aparaturu. Samozřejmě opět udřený z kola jsem si musel vpravit do těla doušek tekutiny. Dneska jsem si vezl Proximu II, Optimu III a samokřídlo Sagitu, ta nesmí nikde chybět. Začal jsem samokřídlem, je to takové moje testování počasí. Druhá šla na řadu Optima III s původní vrtulí 15x13", protože po předchozím létaní jsem byl zklamaný. Neváhal jsem ani minutu, nasadil akupacky, udělal předletovou kontrolu a na plný plyn jsem vystartoval k obloze. No, první dojem je takový, že na tuto vrtuli to lítá podstatně rychleji a za stejný motorový čas, je to podstatně u mraků dříve. No a pak dolů se rozjede taky podstatně rychleji a to pak celé několikrát dokola. Přidal jsem i na výchylkách, protože i ty se mi naposled zdály málo a připadalo mi to dosti lenivé. Přidal jsem na každé straně 5mm nahoru a k tomu odpovídající milimetry na druhé straně dolů. Konečně je to teď už obratnější a rychlejší. Když už jsem si to začal užívat a chtěl jí poslat znova nahoru, tak jsem jen viděl, že něco padá a samotné letadlo se nerozjíždí. Hned mi došlo, že je to vrtulový kužel. Docela sranda, sledovat padající předmět jedním okem a vzdalující se letadlo okem druhým. Byl jsem naštěstí vysoko a tak jsem mohl před dopadem vrtule aspoň odhadnout směr dopadu. Okamžitě jsem šel na přistání a vypravil jsem se ji hledat. No, chvilku mi to dalo zabrat, ale měl jsem štěstí a komplet kužel našel. Byl jsem rád, vždyť jsem měl ještě jeden akupack. No jo, ale problém byl ten, že jsem neměl odpovídající šroubovák, takže smůla, nedalo se nic dělat. Najednou se na ploše objevil kamarád a ten naštěstí měl odpovídající rozměr šroubováku. Dotáhl jsem na krev a chtěl mu ukázat, co takové letadlo umí. Dal jsem plný plyn a napřáhl jsem se k hodu, celý kužel znova upadl. No, ještě, že jsem ho nehodil, nevím, nevím, jak by to dopadlo! Na řadu přišla Proxima II. Trošku dneska foukalo a já se rozhodl, že bych mohl překonat svůj dosavadní rekord ve vzduchu. Sem tam jsem i viděl nějaký ty dravce a tak byla aspoň motivace. První dvě minuty to nebylo nic moc, no přiznám se, prostě termika je mi pořád ještě a stále cizí slovo. A najednou jsem viděl dravce přímo nad sebou a tak jsem to zamířil přímo k nim. Když jsem se začal blížit, letadlo se samo stočilo, opravdu, jakoby dostalo facku, to se občas stane, když je nějaký poryv větru. Tak jsem si řekl, že toho využiji a budu zatáčet jen směrovkou, jenže ona mě vůbec neposlouchala a pořád to zatáčelo samo a do kruhu. No nebudete asi věřit, ale pořád se to točilo a já s těmi dravci začal stoupat. Normálka jsem si šel v klidu pro foťák, vybalil z pouzdra, usedl zpět na židličku a začal jsem sám sebe fotit. No, spíš jsem střílel od boku, nedokázal jsem stoupající letadlo nechat bez dozoru, pořád se točilo samo a stále stoupalo. Nacvakal jsem asi deset snímků a pouze dva z toho byly použitelné, No a celkový čas ve vzduchu? Celých 73 minut!

Nedělní polétání - 13. 4. 2008 Dneska už jsem zase nemohl nějak dospat, i když předpověď nehlásila tady u nás na západě nic moc zajímavého. Ráno vypadalo krásně a tak jsem vyrazil na svůj oblíbený plac už v deset hodin. Cestou jsem viděl velké a ošklivé mraky. Ale byly hrozně daleko a já se nenechal odradit, říkal jsem si, že aspoň dvě hodiny by to mohlo vydržet. Po příjezdu na plac jsem se moc divil, že strašně fouká. Celou dobu jsem měl vítr v zádech a tak jsem to ani nepostřehl. Po příjezdu jsem hned vyndal měřáček a hned jsem se zhrozil... !!! Takový fičák a já si klidně přijel zalétat. A to jsem si zase vezl Optimu III. Byl jsem zase trochu naštvaný, protože už podruhé jsem si jí vzal na plac a zase nic. Tak jsem si postavil Proximu II a první let uskutečnil se samokřídlem. Vítr byl chvilkami tak veliký, že bez plynu mi normálně couvalo. Ale prostě jsem si zase užil. Je to prostě ero i do nepohody. Samozřejmě, že mi to nedalo a i přes ten velký vítr, teda aspoň pro mě, jsem nastartoval Proximu II a už si taky pěkně letěla. Opět to s ní zase nějak mrskalo, ale já se nedal a zkoušel jsem lovit termiku. Pořád to neumím, ale i přesto jsem tam na pět minut motorového času vydržel čtyřicet minut, no prostě paráda!!! Jenže já pořád pokukoval po Optimě III, ležela pořád nesložená a smutně na mě koukala. Tak jsem si jí složil a rozhodl se jí poslat do vzduchu. Na tom place co lítám, jsem si nějak netroufnul a popošel na úplně volný plac a začal se přemlouvat ke startu. No, úplně stejný problém jako s Proximou II. Začal jsem všechno kontrolovat asi stokrát dokola, pořád jsem koukal a rozhlížel se jestli někdo na mě nekouká a to celé zase asi několikrát dokola. Snad jsem chvilkami počítal i projíždějící auta a motorky. Stokrát do ruky a stokrát na zem, no prostě hrůza. Jak rádio pořád běželo, tak už na něm byl i uplynulý čas, ukazoval 0:43 minut a já ani ještě ani nepustil vrtuli. No a stalo se, pustil jsem jí a znova jsem se bloknul, tohle není prostě letadlo, to je snad motorová pila!!! Uplynulo opět několik kontrol. Čas už ukazoval 0:55 minut. Tak jsem si řekl, že buď jí hodím a nebo to zabalím. Vzal jsem jí do ruky, dal tak 75% plynu a ...... fakt jsem jí zahodil. Ani jsem nemusel házet, protože kdo nezná, asi neuvěří, to je prostě dravec. Hned jsem ubral, udělal otočku a řekl jsem si, že to zkusím ještě jednou. Přistál jsem poprvé bez klapek, protože vítr jí tak brzdil, že nebyl důvod jí ještě brzdit. Start jsem tedy zopakoval a to jsem jí už pořádně osolil a poslal daleko do oblak a vyzkoušel si nastavení brzd. První baterku jsem vylítal s takovým divným pocitem. Fakt jsem si myslel, že to nepůjde ani uřídit, ale najednou to bylo v pohodě a já byl nějak zklamaný! Druhou baterku jsem si už vylítal na svém menším plácku a s tím, že jsem to fakt nešetřil, na motor 10-15 vteřin jí poslal do "nevidím" a pak si už jen zaplachtil a nebo si jen tak zablbnul cestou k zemi. Takže první dojem je takový, že jsem fakt čekal něco úplně neřiditelného a strašně rychlého, asi tedy budu muset vrátit původní vrtuli, kterou tam měl předchozí majitel. :-) Vylítal jsem pak zbytek baterek, ještě jednu v Proximě II a samokřídle a pádil domu, dneska jsem na place trávil spoustu času, celých pět hodin, byl jsem pěkně vyfoukaný a byla mi i už i chvilkama zima.

Vrtulník T-REX 450SE Tak jsem si pořídil novou hračku. Našel jsem na jednom fóru velmi zajímavý inzerát a musel jsem se honem rychle rozhodnout, abych o vrtulník zase nepřišel, už se mi to stalo bohužel jednou. Trvalo to snad jen pár dní a už jsem ho měl doma. No byla to zase láska na první pohled, ale to snad ani nemusím vysvětlovat. Můj T-Rex 450SE bude osazen tímto přijímačem. Kvalitní výrobek by měl mít kvalitní krabičku, no není to krásný za tu cenu, kterou člověk musí zaplatit?

Létání ve dnech - 30. 3. 2008 Tak jsem si dneska vezl Optimu III s sebou na plac, ale bohužel žádný let se nekonal. Vím, že Optimě III by vítr 5-8 m/s určitě nevadil, ale prostě jsem to dneska nezvládl. Tak jsem si akorát pěkně zalétal se samokřídlem a větroněm. I když i Proxima II mi dělala ve vzduchu starosti, ale jeden akupack jsem vylítal a pak už jsem nahoru ani nešel. Se samokřídlem jsem si to pěkně užíval, oba akupacky jsem si krásně vychutnal i v tomto větrném počasí. Byl jsem z toho počasí docela zklamaný, ale aspoň jsem nic nerozbil. Nemám ani foto, ale příště se polepším, slibuji.

Osazení Optimy III - 28. 3. 2008 Dneska jsem měl celý den volno, počasí opět nepřeje a já jsem konečně obdržel potřebnou zásilku na dokončení a osazení tohoto letadla. Přijímač Schulze alpha-8.40w dorazil poměrně brzo, asi měli skladem, ale potřebné aku se prostě někde zapomněli . Objednávka sice trvala poměrně dlouho, ale dočkal jsem se. Jen tak zběžně jsem se podíval kam co usadím. Přijímač s externím BEC do zadní části trupu a do celého volného trupu nějak naskládat aku, pohonný a pack přijímačový. Akupacky musely přijít nějak na sebe, už dávno před tím jsem si nechal od známého udělat dřevěné špalíčky ve třech různých velikostech akupacků na vyzkoušení a přeměření místa v trupu. No ale i tak bylo najednou místa hodně málo. Prostě jsem se opravdu zhrozil s představou, že to tam nemohu pořádně naskládat, protože najednou i mé hubené prsty byly nějak velké. Pustil jsem se tedy do pájkování konektorů. Pro tento pohon jsem zvolil Goldy o průměru 6mm, prostě na doporučení. No dalo mi to trochu zabrat, je to trošku jiné než 4mm a 2mm, všechno se víc hřeje a nějak víc pálí na prsty. Začal jsem tedy skládat aku do trupu a vymýšlet uchycení, prostě pro mně nezkušeného "bořka stavitele" pakárna nejvyššího kalibru, najednou nic nemělo své místo a já pořád nevěděl jak to všechno skloubit a zafixovat tak, aby to drželo. No, montíroval jsem se s tím opravdu celý den, nazval bych to jinak, ale teď se nad tím už jen pousmívám... Elektronika a aku byly najednou v trupu a já jsem měl opravdu dost dobrý pocit, že to drží a má to své místo a ani nijak se to samovolně nepohybuje. Další otázkou bylo nastavení na vysílači. Zde byl další problém, že bych se neměl splést s nastavením motoru, protože po předchozí debatě ze zkušenějšími by mohl klidně něco zničit. Takže jsem byl zase akorát nervózní, abych něco špatně nenastavil a následně se třeba motor neroztočil a já ho nespálil. Sundal jsem teda vrtuli a začal pomalu nastavovat. Nastavil jsem si všechny serva na hodně malou hodnotu a pustil jsem se do nastavování, zatím jen serv, pohonnou jednotku jsem měl odpojenou. Když se všechno povedlo podle mích představ, tak jsem zapojil motor a odzkoušel, všechno bylo správně.

Létání dne - 15. 3. 2008 Už necelý měsíc jsem nebyl venku s letadly a dneska se naskytlo příznivé počasí. Ale podle předpovědi pro Západní Čechy jen ráno a já už jsem snad 5 let nevstával dřív jak v sedm hodin. Takže představa takto brzo vstávat mně vysloveně děsila. Přesto jsem si nastavil budík na šest hodin ráno a už předem jsem věděl, že stejně nevstanu! No, když už mi ten budík ráno zazvonil, tak jsem šel aspoň k oknu se podívat, jak to venku vypadá, nic jsem neviděl, byla ještě tma a nebo že bych měl zalepené ještě obě oči??? Zase jsem zalezl a budík překroutil o dalších 30 minut dopředu. Nakonec jsem vylezl až ve třičtvrtě na sedm a to jsem už i pořádně viděl za oknem pěkný šedivák a na teploměru -1 st. Celsia. No ale když už mi budík zazvonil celkem třikrát, vstal jsem a šel se nasnídat, uvařit si na cestu čaj a sbalit si věci. Už jsem mohl poskládat i vozík za kolo, zbytek rodiny už byl taky vzhůru. Cestou na plac jsem jen musel jet hodně opatrně, protože všechny kaluže byli pěkně zamrzlé a já bych se nerad někde ještě vyválel. Na plac jsem dorazil dvacet minut po osmé a sluníčko už bylo vysoko a aspoň trošku začalo hřát. Nasadil jsem na první let baterku do samokřídla a vyzkoušel ovládat kniply tenkýma rukavicema, bylo to dobrý, protože takové teplo ještě nebylo. Větší problém byl spíš při hození Proximy II, přeci jenom rukavice kloužou a ten hod byl takový slabý a Proxima II spíš začala padat po křidle, ale najednou se chytla a já si oddechl. Na první akupack jsem s částečnou akrobacií nalétal 40 minut. Na druhý akupack jsem měl ten samý problém se startem, a to dokonce takový, že jsem dal plný plyn a nějak se mi sklouzla ruka a Proxima II se jen hnula ale já jí držel asi o 20 cm za těžištěm a rázem mířila k zemi, vrtule najednou tak tahala, že jsem měl co dělat, abych jí vůbec udržel. Okamžitě jsem musel levou rukou pustit knipl VOP a chytit to rychle za nábežku, protože se mi rvala z ruky jak divá a pak teprve pravou rukou stáhnout plyn. Ještě, že mě nikdo neviděl, teda doufám, protože by to musela být podívaná jako blázen. :-D Raději jsem neváhal a sundal si rukavice a zkoušel znova házet a přistávat, protože mi to házení stejně ještě dělá hodně velké problémy, tak jsem si to zkusil několikrát. Všechny následující tři starty byli úplně bez problému a tak jsem vylítal i druhý akupack a spokojeně přistál. Jeden problém bych vám i přesto chtěl popsat. Nevím proč, ale chvilkama jsem přestal Proximu II ve vzduchu vidět. Je to opravdu divné, ale vůbec jsem nevěděl, co dělá a kam vlastně letí. Ale byl jsem samozřejmě v klidu a nezmatkoval, ale člověka to opravdu zarazí, když mu letadlo najednou zmizí a pak se objeví o kousek jinde. Ale probíral jsem to kamarádem a bylo mi řečeno, že to mohlo být klidně oparem, který byl u nás po ránu. Jinak je Proxima II opravdu ďábelské letadlo, opravdu si neumím představit, až s ní najdu nějakou termiku, to tam budu asi opravdu hoooodně dlouho!!!

Oprava E-Maxx - 9. 3. 2008 Přibližně před třemi týdny jsem při rychlé jízdě nechtěně vzal předním kolem lampu, myslel jsem, že jí snad povalím, ale odolala a však mému autu hodně ublížila. Vůbec jsem netušil, že ta srážka způsobila tak velkou újmu na přední části auta. Jezdil jsem dál, auto trošku zatáčelo na jednu stranu, ale to jsem dotrimoval a nebral další ohledy. Doma jsem zjistil, že je utržený závěs na jedno horní rameno. Opravu jsem odkládal pořád s tím, že se dá i tak jezdit. Když už ale počasí nebylo ani na jezdění, pustil jsem se tedy do opravy. Při rozebírání jsem zjistil, že se mi nějak divně kroutí celá přední část auta. Pomalu jsem zjišťoval, co je vlastně ještě všechno prasklé a urvané. Některé šroubky nešly ani vyšroubovat a musel jsem opravdu opatrně, abych zbytečně neničil hlavičky šroubků. Ale díky kvalitním imbusovým šroubovákům se zadařilo všechny křivé šroubky vyšroubovat. Najednou jsem přišel na to, že to není jen horní rameno, ale obě spodní časti na každé straně, co drží diferenciál. A k tomu ještě spodní plato i přes to, že je chráněno ještě jedním a pevnějším kusem plastu. No prostě jsem usoudil, že to opravdu musela být pořádná šlupa! Po pár hodinách práce, jsem všechno krásně vyměnil a naštěstí jsem ještě našel všechny potřebné díly, které byly v tu chvíli potřeba pro výměnu.

Létání v neděli - 24. 2. 2008 Tak jsem dneska po dlouhém čekání vyrazil na svůj oblíbený plac, Pěkně jsem si naložil můj vozík a už jsem pádil hned po obědě. Bylo opravdu super počasí, totálně bezvětří a já sem si určil po příjezdu na plac hned pořadí lítání.                                    ??? Jedna malá hádanka, víte kolik je na tom vozíku LETADEL ??? Nechám vás chvilku trápit...... Jako první na řadu šel Ultimate 800, nasadil jsem akupack, udělal předletovou kontrolu a? Ono prostě nic! Vrtule se ani nepohnula. Jen sem kroutil hlavou, všechno se hýbalo a vrtule pořád nic. Tak jsem vzal druhý akupack a najednou vše fungovalo, tak jsem usoudil, že jsem asi ten jeden akupack zapomněl nabít, krásně jsem si polítal 3D akrobacii, no teda aspoň pokus o nějakou tu akrobacii. Druhý akupack jsem ani nedával, protože se najednou rozfoukalo a já už složenou a připravenou Proximu II na další let. No, ale ještě jsem si vzal samokřídlo a udělal pár kreací s kamerkou FCO2, první přistání.... nic, daleko od sebe a do trávy, tak znova další přistání, málem sem si usekl hlavu! To přece není možný, takový vítr zase nebyl, na to abych to neuřídil. Tak třetí start a zase pokus o přistání do ruky, no, už to bylo lepší, ale těsně před to dostalo facku a mě přesně do holení kosti, díky bohu za materiál EPP. Řekl jsem si, že bych mohl už taky nahoru s Proximou II, zapojil jsem akupack, udělal předletovou kontrolu a popadl jí a udělal pár kroků směrem do pole. Mrskalo to se mnou, jako blázen, vítr byl zase o něco silnější. Říkám si, to je tak na rozbití. Položil jsem Proximu II a šel pro Anemometr. Ten mi ukázal 7,2 m/s a já se zhrozil. To přeci není možný, já snad půjdu domů? No tak jsem se na chvilku usadil do křesílka a přemýšlel, co budu dělat. Vítr samozřejmě neustával a já ho neustále kontroloval, pořád se to pohybovalo mezi 3 - 7m/s. Byl jsem pěkně naštvaný! Rozhodl jsem se, že to i přesto zkusím, vzal jsem Proximu II do ruky a čekal jsem aspoň na menší vítr, abych mohl odstartovat. Najednou to polevilo a já jí odhodil s plným plynem. Chudinka strašně brečela, ale statečně se prokousávala a pádila k obloze. Po vypnutá plynu, jsem usoudil, že to byla opravdu veliká CHYBA odstartovat. Mlela se tam jako v pračce, držel jsem jí sice na uzdě, ale jedním směrem formule jedna a druhým směr lenochod. Co teď, rozhodl jsem se jít okamžitě na přistání, ale vůbec se nedařilo, plácala se sem a tam a já se jen děsill!!! Poslal jsem jí opět pod plným plynem na oblohu, trochu jsem polítal sem a tam abych se uklidnil, ale bylo to pořád stejný, nedalo se zatáčet a chvilkama to byl boj o přežití i tam nahoře, muselo tam prostě foukat ještě víc. Řekl jsem si, buď a nebo, přistát prostě musím, zkusil jsem si trošičku zaklapkovat, abych věděl,  co to udělá. Proxima II se zpomalila a já šel na přistání, musel jsem jí k zemi opravdu tlačit, protože jinak měla snahu pořád stoupat a já sem už chtěl jí dostat na zem. No, byly to opravdu nervy, byl jsem ale prostě už v klidu a rozhodnutý jí dostat dolu, kousek nad zemí dostala menší facku a jedno křídlo se zvedlo, ale bylo to tak 20 cm nad zemí, takže se mi jen druhým křídlem zachytla o zem a jen se otočila, nebylo to sice úplně hladké přistání, ale byla dole a v celku a to je hlavní! ...a správná odpověď? Na vozíku jsou tři letadla: Proxima II, samokřídlo Sagita a Ultimate 800

Létání ve dnech - 9. a 10. 2. 2008 Už celý týden jsem se těšil na tento víkend. Podle předpovědi počasí mělo být krásně slunečno. Už v pátek ráno jsem si tedy vyndal Lipolky z chladničky a nechal je ohřát na pokojovou teplotu. Hned po příchodu z práce jsem je začal postupně dávat na nabíječku, rozhodl jsem se jít hlavně s Proximou II, protože toho loni moc nenalítala, měl jsem jen jeden akupack a pak nějaký problémy (k nemu se ještě časem vrátím) a druhý akupack dorazil, až když už jsem měl zazimováno. Takže všeho všudy na podzim jen dva lety. Když už byla jedna Lipolka nabitá, zastrčil jsem jí do trupu a udělal večer raději ještě předletovou kontrolu, abych měl aspoň klidné svědomí. Ráno jsem vstával už brzy, nebývá to u mě nějak zvykem, ale nemohl jsem dospat, na teploměru kolem deváté hodiny stále kolem nuly. Sluníčko se sice už dralo ven, ale na okamžitý výjezd to prostě nebylo. Zatím jsem si připravil moje vozítko a zkontroloval kolo (foto dodám později). Jak vykouklo sluníčko na teploměr, rázem bylo hned třináct stupňů, já se oblékl a hned pelášil na pole. První jízda na kole s vozíkem byla vysilující, nějak jsem si odvykl, ale za to jsem se strašně těšil. Po příjezdu na pole, jsem předběžně zkontroloval kaluže a bahno, bylo to jen sem tam a tak jsem se hned pustil do skládání. Když už bylo hotovo, tak jsem se nějak nemohl přemluvit k letu, přeci jenom dva lety na podzim mi vůbec nic nedali. Ještě, že jsem si vzal s sebou samokřídlo, osadil akupack a hurá do nebe. Po deseti minutách přišla na řadu Proxima II. řekl jsem si, že prostě nebudu ani chvilku váhat a že mi stejně strach nijak nepomůže a tak jsem teda osadil letadlo lipolkou, zaklapl kabinku, pustil vypínač, udělal jsem si opět před letovou kontrolu, vzal jsem jí do ruky a odešel na suché místo do prostřed pole. Dal 70% plyn a prostě leť. Napsal jsem toho hodně, ale bylo to všechno tak rychlé, že jsem aspoň neměl čas nad něčím přemýšlet. Ve vzduchu prostě nepopsatelný pocit, po tak dlouhé době zase letět a jak se na to člověk těší, ale to vám asi nemusím popisovat.... Dvě minuty jsem lítal trochu svižněji, mám rád, když mi Proxima II zahraje na fujaru a další tři minuty jsem zkoušel lovit termiku. Sem tam i dost zafoukalo a Proxima II vůbec nepadala k zemi. Dvakrát jsem zkoušel přistát, ale vůbec se mi nedařilo, prostě proti větru letěla ve výšce 20m a tak 150m ode mě a v té samé výšce mě zase přelétla. Tak jsem jí musel trošku přibrzdit. Mám nastavený BUTT takový název mám na rádiu FX-18 (klapky dolu a současně křidýlka nahoru). Stačilo jen trošku a Proxima II už stála na místě, ale stále nepřistávala, takže ještě jeden okruh a prostě jsem jí musel chtě nechtě pořád tlačit čumákem dolů, konečně byla na zemi. Rádio mi ukázalo 4:35 min. motorového letu a 39 min. celkového času. Normálka jsem si musel dřepnout do křesílka a 15 min. jsem vychutnával a vstřebával tento let. Nasadil jsem druhý akupack a znova vychutnal zase 40-ti min. let. V neděli jsem vyrazil s kamarádem, takže jsem byl ušetřen kola a tahání vozíku s nákladem. Byl totiž sám strašně zvědavý, jak toto letadlo vlastně lítá. Takže po příjezdu jsem složil, udělal před letovou kontrolu a ..... nejdříve zase samokřídlo, ale teď trošku jinak. Koupil jsem si kamerku FlyCamOne2 a chtěl jsem jí vyzkoušet raději hned, protože nemá ráda zimu. A jak to dopadlo, se můžete podívat na tomto videu - FlyCamOne2. No a pak jsem se teda předvedl s Proximou II, měl jsem samozřejmě trochu strach, protože když člověk něco ukazuje, má snahu se předvádět a většinou něco se stane.  Takže jsem to měl pořád na mysli, a když jsem chtěl něco ukázat, tak opravdu v bezpečné výšce, vůbec neznám akrobatické prvky, ale pár jsem jich udělal. Kamarád jen kroutil hlavou a řekl, že je to opravdu pěkné a dobré letadlo. Poděkoval jsem a šel na přistání, opět jsem se musel dvakrát snažit, protože byl ještě větší vítr než v sobotu. Takže k tomuto víkendu opravdu nemám co dodat, byl SUPER!!!